2. - 5. května 1996
Divadelní fakulta, Akademie múzických umění v Praze
Divadelní fakulta AMU Praha, Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně ( DiFa JAMU) Vysoká škola múzických umeni v Bratislavě (VŠMU)
Inscenace studentů VŠMU – Bouře - Krvavá svatba v režii Jozefa Gombára
Studenti katedry produkce DAMU - G. Horká, M.Němeček, D. Kuchařová, D. Syrový, P. Kuchařová, L. Matásek, L. Studánková, výtvarník P. Kocych
Divadlo pod Palmovkou
Magistrát hl. m. Prahy, Fond rozvoje vysokých škol, Český literární fond, Open Society found, DISK, pivovar Bernard, Boom tisk, WOW, Radio 1, Pražská paroplavební společnost, Divadlo Na zábradlí, Ateliér A.P.A.C., Mr. Nobody, Sm.Art Promotion, DivAg, Gabina Production, Maud Promotion
Festival získal v tomto roce nový název – ZLOMVAZ. Studenti, kteří stáli u zrodu festivalu v roce 1994 a v roce 1996 připravovali festival naposledy, se nechali inspirovat oním tradičním divadelním přáním – “zlom vaz”.
Ročník byl mimo jiné významný tím, že se konal v roce oslav 50. výročí založení Akademie múzických umění v Praze. Během čtyř dnů se odehrálo 9 představení. Konala se výstava prací studentů kateder scénografie DiFa JAMU a DAMU.
Začala též spolupráce se studenty divadelní vědy FFUK, kteří se kriticky a zpravodajsky podíleli na přípravě nově vzniklého festivalového časopisu “OBRATEL”. Stejný název od tohoto ročníku nese i udělovaná divácká cena, kterou získává inscenace s nejlepším bodovým hodnocením od diváků / známkuje se jako ve škole – výborně – nedostatečně/.
C. Serreau - Zajíček Zajíc (režie: I. Perclová)
Aristofanés - Lysistrata (režie: L. Bělohradská)
T. Williams - Skleněný zvěřinec (režie: M. Drábek)
R. Vitrac - Viktor, aneb dítka u moci (režie: M. Hatina)
B. Němcová, F. Bartoš - Povídám, znakuji pohádku (režie: Z. Mikotová)
T. Bernhardt - Velikáni, aneb vyvolení (režie: P. Žák)
J. Borges - Evangelium podle Marka (režie: J. Štrbák)
W. Shakespeare, F. G. Lorca, J. Gombár Bouře a Krvavá svatba, (režie: J. Gombár)
Přehlídka naděje, touhy a talentů (Práce, 18.5.1996)
Pražské Divadlo pod Palmovkou se začátkem května stalo hostitelem Festivalu divadelních vysokých škol – přehlídkou nadějí, konfrontací stylů a představ o divadle, setkáním lidí, kteří v “tvůrčí” budoucnost divadla věří. Ostatně, co jiného jim zbývá.
Festivalu se zúčastnily tři divadelní školy – pražská DAMU, brněnská JAMU a bratislavská VŠMU. Vzhledem k tomu, že o představení pražské DAMU (Skleněný zvěřinec) jsme již v Práci referovali, věnujme se nyní “hostům”. Brněnská JAMU potvrdila svou dramaturgickou afinitu k textům tragikomické ražby. Nabídla Vitracovu “psychoanalytickou grotesku” Viktor aneb dítka u moci (před zhruba čtvrtstoletím ji v brněnském studiu “Marta” uvedl režisér Peter Scherhaufer, nyní jeho studenti). Dramaturgickým objevem pak bylo uvedení (poprvé v Čechách) groteskního scénického skeče Thomase Bernhardta Velikáni aneb Vyvolení – autorsky skvělá a nádherně ironická analýza rozporu mezi světem “slavných” a světem “obyčejných” lidí. Pod nevábným názvem katedry Výchovná dramatika neslyšících pak byla uvedena jedna ze dvou nejkrásnějších inscenací celého festivalu, Povídám, znakuji pohádku. Režisérka Z. Mikotová, s neslyšícími herečkami (D. Mandulová, L. Lištanová, Z. Pospíšilíková a R. Vysoudilová) vytvořila představení, jež oslovovalo přítomné děti i dospělé především tím, že je upozornilo na skutečnost, že jazyk, jakkoli básnický, není jediným a možná ani základním prostředkem komunikace mezi lidmi.
Uměleckým vrcholem přehlídky bylo zřejmě představení bratislavské VŠMU, jež, zdánlivě “nevychovaně”, spojilo Shakespearovu Bouři s Lorcovou Krvavou svatbou. Ačkoliv jde, v obou případech, o text vrcholně básnický, inscenační tým (režie Jozef Gombár) vsadil především na prostředky nonverbální. Dokonale stylizovanou souhrou pohybu a rytmu se mu podařilo, takřka beze slov, sdělit publiku zásadní, archetypální obsah témat. Tělo nahradilo slovo a vypovědělo vše podstatné…
P. S. Výsledky divácké “hlasovací” ankety jsou takřka totožné s názorem kritika, a to nebývá zcela obvyklé…