14. - 17. května 1998
Divadelní fakulta, Akademie múzických umění v Praze
Hlavní město Praha, Studio Ypsilon
Divadelní fakulta AMU Praha, Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně ( DiFa JAMU), Vysoká škola múzických umeni v Bratislavě (VŠMU)
host festivalu : Divadelní studio GATE (Gregory Abels Training Ansamble)., New York
Inscenace Gábora Gorgeje Na koho to slovo padne v nastudování studentů bratislavské VŠMU
Studenti II. a III. ročníku katedry produkce DAMU
J. Trešlová, P. Nezval a L. Gross
Studio Ypsilon
SPT Telecom, Open Society Fund, Nadace Český literární fond.
Festival proběhl opět na půdě Studia Ypsilon. V tomto roce na festival poprvé za jeho pětiletou historii zavítal zahraniční soubor - pozvání přijal americký režisér Gregory Abels se studenty své newyorské herecké školy GATE. Studenti se představili festivalovým divákům inscenací Laurence Carra 36 Exposures (36 záběrů) - více viz. rozhovor s autorem.
Dalším významným hostem byla paní Emílie Vašáryová, která se představila v hlavní roli studentského představení hry Jeana Anouilhe Orchestr v režii Martina Huby.
Grafikem festivalu byl opět výtvarník Pavel Kocych a stejně jako minulý rok se konal přátelský fotbalový turnaj. Vítězové byli z řad DAMU a vyhráli sud piva. Předposlední den festivalu proběhla dílna prof. Ivana Vyskočila, který na příkladech ze hry Párkař okomentoval podstatu dialogického jednání, které je základem výuky na jeho Katedře autorské tvorby a pedagogiky. Podle děkana DAMU, prof. Vladimíra Mikeše by měl být festival příležitostí " k obraně proti klipové kultuře, která znemožňuje dialog".
Desatero festivalu: 1) Zajímavý a užitečný v programu, 2) Pracovitý, 3) Laskavý k hostům, 4) Návazný na minulé ročníky, 5) Ale v mnohém je i převyšující, 6) Plný výměny myšlenek a impulsů, 7) Plodný spontánními diskusemi, 8) Společensky přívětivý, 9) Aby nutil pokračovat a zakládat tradici, 10) Veselý a v dobré mysli.
Pierre de Marivaux: Experiment (režie: M. Glaser)
Michail Bulgakov: Zojčin byt (režie: S. Fedotov)
Párkař + minidílna prof. Ivana Vyskočila
Woody Allen: Smrt (režie: J. Nvota)
Jiří Kolář: Mor v Athénách (režie: N. Brettschneiderová)
Martin Čičvák: Figarova svatba (režie: M. Čičvák)
Michel de Gelderone: Sir Halewyn (režie: L. Hajn)
Woody Allen: Zahraj to ešče raz, Sam (režie: J. Krekáň)
Gábor Görgey: Na koho to slovo padne (režie: P. Mankovecký)
Jean Anouilh: Orchester (režie: M. Huba)
Laurence Carr: 36 Exposures (režie: G. Abels a L. Carr)
"Přepisuji, přepisuji, přepisuji..." - rozhovor s panem Laurencem Carem (Informatorium 6/98)
Laurence Carr je umělec, který pochází z New Yorku. Více jak patnáct let pracuje jako dramatik a režisér na amerických universitách a též spolupracuje s profesionálními divadly. Nedávno začal učit na známé New York University, kde vede semináře dramatické tvorby pro mladé začínající dramatiky a dramaturgy a režíruje v tamějším profesionálním divadle. Jeho hra "36 záběrů", kterou se v Praze, v rámci divadelního festivalu ZLOMVAZ 98, představila divadelní škola GATE z New Yorku, vznikla speciálně pro tuto skupinu studentů. Rozhovor s panem Carrem vedla Leah Gaffen, Američanka, která již šest let žije v Praze a spolupracuje s katedrou produkce DAMU.
L.G.: Nejprve jsem se chtěla zeptat jak vaše hra vznikla. Psal jste ji s vědomím, že ji po premiéře v New Yorku přivezete do České republiky - nechal jste se při psaní inspirovat situací v Evropě či dokonce v České republice?
L.C.: Ne, vůbec ne. Jen jsem se díval kolem sebe, co se děje ve světě, kam směřuje toto drama - ne divadelní, ale lidské. Nechtěl jsem odpovídat, ale klást divákům otázky - jaký je váš názor na to co se nyní děje ve světě, jste si vědomi závažnosti probíhajících konfliktů, co cítíte když sledujete dění kolem sebe? Věděli jsme, že pojedeme do Čech a samozřejmě, že známe politické události posledních pěti, deseti, dvaceti let - ne všechno, ale docela dost. V žádném případě jsme však nechtěli přijet a vyprávět českým lidem o jejich zemi. To by bylo velmi neuctivé a nezdvořilé, zejména ode mne jako spisovatele, který tady nikdy před tím nebyl.
Cílem hry bylo zkoumat světové problémy dneška, a proto také celá moje příprava a sběr materiálu pro "36 záběrů" vycházely z událostí, které se v současnosti dějí v Mexiku, Guatemale, během posledních deseti let v Nikaragui, Argentině, Chile - a i z těch, které se staly ve Spojených státech.
Inspirovala mne postava fotografa, který fotí s hamižnou snahou získat co nejlepší záběr, jenž může jemu i novinám vydělat peníze. Taková osoba udělá nakonec cokoliv pro svou další kariéru - a už se vůbec nestará o osudy lidí té které země. V mé hře je scéna, v níž fotograf hovoří s mrtvolou, a ta mu říká: "Kdyby byl můj obyčejný den, to by ses na mne nepřišel podívat! Ty totiž čekáš dokud neležím a nehniju v poli, abys mne vyfotil, protože to bude teprve ten silný emocionální snímek. Ale proč jsi mne nepřišel navštívit v mém domě, nepoobědval se mnou, s mou ženou a dcerou když byl náš normální den?"
L.G.: Bylo téma hry ovlivněno událostmi, které vedly ke smrti princezny Diany v létě minulého roku?
L.C.: V době smrti princezny Diany jsem už měl námět hry hotový, ale je pravda, že všechny ty události jen upevnily a upřesnily moje téma hry o foto-žurnalismu. Mám velkou úctu před touto profesí a velmi rád se dívám na dobré snímky fotogarafů, obdivuji jejich náměty, myšlenky - jsou velmi mocné a silné. Vlastně ani nevím, jestli zcela souhlasím s některými premisami ve hře. Ale jako dramatik nemusíte psát jenom něco, s čím zcela souhlasíte. Musíte popsat všechny strany problému a musíte psát i o věcech, s nimiž nesouhlasíte.
L.G.: Jsou hlavní postavy Quee a Raymont (básnířka a fotograf) založeny na nějakých konkrétních osobách?
L.C.: Věděl jsem, že chci napsat hru o fotografovi a básníkovi, ale postavy ve hře jsou jen výplody mé fantazie a tvořivosti. Ale na druhé straně - po celém světě bylo a stále ještě je uvězněno hodně básníků za to, co napsali - včetně prezidenta Václava Havla. Ale nemusím jmenovat jen Českou republiku - i ve Spojených státech byli lidé uvězněni za to, co napsali. Samozřejmě, že to byla politika, která je dostala do vězení.<>p>
L.G.: Narážíte na mccarthismus?
L.C.: Ne. Mám na mysli celé toto století - bylo to vzrušené a rozbouřené století, plné politických termínů (socialismus, nacismus, kapitalismus, komunismus, pacifismus a další hnutí) a dalších politických excesů - a všechno to bylo pospojováno, zapadalo to do sebe a pak to zase vybuchlo a převrátilo vše kolem sebe. Něco z toho jsem chtěl ve své hře prozkoumat.
L.G.: Jestli tomu dobře rozumím, pracoval jste na tvorbě tohoto představení se studenty divadelního studia GATE během celého školního roku. Můžete nám popsat tento tvůrčí proces?
L.C.: Gregory Abels a já jsme přišli s myšlenkou hry někdy na začátku školního roku. Od září do prosince jsme se studenty improvizovali a dělali různá krátká cvičení, a až někdy na konci prosince jsem přinesl první krátké úryvky textu - možná dvě stránky jedné scény, dvě stránky jiné - to vše jsem pak vyhodil, když jsem opravdu začal psát hru. V lednu, po vánočních prázdninách, jsem přinesl další text, který se již blížil vlastnímu textu hry - asi 25 % z této verze jsem pak použil. Pak přišel další text, z něhož jsme nechali tak 40 %. Pořád jsem psal a psal. Bylo to zajímavé, a já měl stále před sebou základní podmínku mé práce - napsat drama pro 12 studentů (herců) - kde každý musí dostat dobrou hereckou příležitost, musí to být dramatické a musí to mít dobrý příběh - story. Chtěl jsem silný, emocionální příběh. Zpočátku jsem myslel, že píšu devadesátiminutovou hru, ale jak se blížil konec, bylo to na dvě hodiny.
Se studenty jsem pracoval dva dny v týdnu, asi hodinu a půl. Spolu s Gregorym jsem sledoval studenty při práci, dělal si poznámky, něco jsem tvořil přímo na místě a hlavně - dostával jsem onu potřebnou zpětnou vazbu - a druhý den jsem přinesl další text. Koncem února, začátkem března jsme začali mít scénář. Opět jsme na něm pracovali, něco jsem znovu vyhodil a něco přepsal - myslím, že tuto hru jsem přepisoval více než kteroukoli jinou. Ale to, co jsem v této hře napsal, je to, co jsem opravdu chtěl říci. Herci mi velmi pomohli - tvořit, formulovat, stavět příběh - bylo to opravdu důkladné od základů.
L.G.: Když jste měl v lednu první verzi, pokračovali jste dále v improvizaci?
L.C.: Přišel jsem například s myšlenkou roztrhaného papíru. Věděl jsem, že chci mít ve hře na kousky roztrhaný papír. Je to hra o básnířce a o lidech, kterým se nelíbí, co píše - a tak to trhají na kousky. Požádal jsem všechny, aby trhali spoustu papíru, a pak jsem je nechal s roztrhaným papírem hrát. Sledoval jsem hereckou imaginaci a vzpomínám si např. na krásnou scénu, která vznikla, když jsem požádal Quee, básnířku, aby si lehla na zem, a všem ostatním jsem řekl: "Toto je spisovatelka a nyní je mrtva. Použijte papír a pohřběte ji." Bylo to velmi emocionální - někteří herci, když pohřbívali Quee v její vlastní poezii, plakali. Řekl jsem si - to musí být ve hře, a už jsem téměř na konci. A všechny tyto krásné a působivé vizuální představy, které jsme já a herci vytvořili, nebo které Gregory a herci vytvořili, nebo které jsme vytvořili dohromady, ty všechny nějakým způsobem pronikly do hry a do konečného tvaru představení.
L.G.: Kdy začali herci pracovat na úplném textu?
L.C.: Definitivní text jsme měli v březnu. Proces tvorby byl dlouhý, ale s konečnou verzí textu jsme pracovali asi jen 5 až 6 týdnů.
L.G.: Zmínil jste se, že když jste začal s herci improvizovat, měl jste základní představu dvou hlavních postav. Jak vznikaly vedlejší postavy? Bylo to na základě improvizace nebo byly i ony součástí Vaší původní koncepce?
L.C.: Byly zde hlavní figury, o nichž jsem věděl, že je chci napsat. Ale další postavy se vynořovaly teprve postupně, když jsem sledoval herce při práci. Zpočátku jsem přesně nevěděl, jaké jsou to postavy, jen jsem cítil, že ve hře musí být takový a takový charakter. Postupně jsem pro něj hledal slova, scény, funkci. A psal jsem hercům na tělo.
L.G.: Kolik dialogů vzešlo z improvizace a od herců?
L.C.: Ne moc. Většina textů je moje, ale některé myšlenky a vizuální momenty, pohyby, a snad i trochu textu bylo vytvořeno společně. Báseň, kterou jsem napsal,) a asi 90 % textu, jsou moje, ale ono moje znamená moje skrze práci s herci. Jsem to já, jak sleduji jejich práci, jsem to já, když trhám text a začínám znovu, a přepisuji, přepisuji, přepisuji.....Možná 4x, 5x, 6x, 7x.....Myslím, že tento pokus je osmý. Ale byl to proces - byl to takový čistý, tvořivý proces. Bylo to skvělé. Čisté divadlo - 12 herců, režisér a dramatik tvořící nový kus.
Z angličtiny přeložila MgA. Barbara Tůmová
Festival Zlomvaz je především přátelským setkáním (MF DNES 13. 5. 1998)
Již pátý ročník čtyřdenního festivalu divadelních škol Zlomvaz začíná zítra od 14 hodin ve Studiu Ypsilon. Malé výročí se rozhodla pořádající katedra produkce Divadelní fakulty Akademie múzických umění oslavit tím, že mezi vysoké školy z Prahy, Brna a Bratislavy pozvala i studentskou skupinu GATE z New Yorku, kterou založil a vede režisér Gregory Abels, známý také ze spolupráce s některými českými divadly.
"Festival Zlomvaz nemá za úkol představit co nejvíce studentských inscenací, ale snažíme se hlavně, aby byl příležitostí k setkání a seznámení tvůrců, kteří spolu mohou v budoucnosti spolupracovat. Proto je pro nás nejdůležitější přátelská atmosféra," řekla vedoucí katedry produkce DAMU Barbara Tůmová.
Pražská Divadelní fakulta AMU se na festivalu představí inscenací Miravauxovy hry Experiment, kterou nastudoval absolventský ročník s režisérem Martinem Glaserem, Zojčiným bytem Michaila Bulgakova, který se studenty III. ročníku připravil ruský režisér Sergej Fedotov, prací studentů katedry autorské tvorby a pedagogiky Ivana Vyskočila, kteří se nechali inspirovat nedávno vydanou sbírkou Josefa Hiršala Párkař, a hříčkou Woodyho Allena Smrt v podání Studia Studia Ypsilon a režii Juraje Nvoty.
Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně uvede na festivalu Mor v Athénách Jiřího Koláře v režii Niky Brettschneiderové, Figarovu svatbu autora a režiséra Martina Čičváka Lettsova Zabijáka Joea v režii Lukáše Hajna.
Vysoká škola múzických umění v Bratislavě přiveze do Prahy Allenovu hru podle slavného filmu Zahraj to znovu, Same v režii Jána Krekáně, hru Gábora Görgeye Na koho to slovo padne, kterou režíroval Peter Mankovecký, a slavnou hru Jeana Anouilhe Orchestr v režii Martina Huby a s Emílií Vašáryovou v hlavní roli.
Festival je soutěžní, ale jak uvedl jeden z organizátorů Libor Gross, velmi přátelským způsobem. O udělení ceny Obratel rozhodnou diváci školním známkováním od jedničky do pětky. Do hlediště usednou především studenti uměleckých škol, ale organizátoři vítají i ostatní diváky, kteří zaplatí za vstupenku symbolických 9,80 koruny.
Aby festival dostál především svému cíli být setkáním studentů, připravili organizátoři na pátek také noční fotbalový turnaj s hudbou.
Radka Prchalová
Studenti se představí v Ypsilonce (Slovo 14.5.1998)
Již pátý ročník festivalu divadelních škol ZLOMVAZ 98 proběhne od 14. do 17. května v pražském Studiu Ypsilon. Kromě pořadatelské DAMU se již tradičně festivalu zúčastní brněnská JAMU, bratislavská VŠMU a nově skupina Gate z New Yorku. Skupina, kterou vede režisér Gregory Abels, měla původně se studenty DAMU již od března v rámci jakéhosi workshopu vytvářet představení, jež mělo mít premiéru právě na festivalu ZLOMVAZ. K tomu bohužel nedošlo, a tak se GATE představí alespon s inscenací 36 Exposures (36 záběrů) od Laurence Carra. Dalším vzácným hostem bude herečka Emília Vašáryová, která vystoupí se studenty VŠMU v nedělním představení Orchester. Festival ZLOMVAZ, který se úspěšně zařadil do každoročního divadelního dění, je na katedře produkce pražské DAMU předáván jako štafeta dalším a dalším ročníkům, by měl v příštích letech zakotvit v právě budovaném divadle DISK v prostorách DAMU. Letošní ZLOMVAZ podporují hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR a SPT Telecom.
-rt-
Přátelské lámání vazů popáté (Slovo 21.5.1998)
Zlomvaz je festival vysokých divadelních škol, který každoročně pořádají studenti katedry produkce pražské DAMU, brněnské JAMU a bratislavské VŠMU, ke kterým navíc letos přibyla newyorská GATE, čili Gregory Abels Traening Ensemble. Ačkoliv Zlomvaz provází divácké hlasování, o bodování a hodnocení tu jde až ve druhé řadě. Cílem Zlomvazu je hlavně setkání a vzájemná inspirace.
Vítězi letošní soutěže o divácky nejúspěšnější představení se stali studenti VŠMU, kteří pod vedením Petra Mankoveckého připravili inscenaci Na koho to slovo padne. Tato hra Gábora Görgeye, připomínající v mnohém absurdně politické texty Slawomira Mrožka z šedesátých let, ztratila v českém prostředí své politické konotace, a tak bratislavští studenti zapůsobili především svým dokonale zvládnutým hereckým nasazením. Druhé místo obsadil jiný ročník VŠMU s inscenací hry Woodyho Allena Zahraj to eště raz, Sam a třetí příčku pak diváci přiřkli Bulgakovovu Zojčinu bytu třetího ročníku DAMU.
Za zmínku stojí také dvě představení, která sice nebyla bez chyb, ale svou odvahou k hledání a experimentování se vymykala běžnému stanardu studentských inscenací. Martin Čičvák z JAMU, jeden z nejvýraznějších mladých režisérů, představil na Zlomvazu svou úpravu Beaumarchaisovy Figarovy svatby, jež upoutala výraznou gestickou a pohybovou stylizací v kombinaci se scénou Niny Stillmark a hudbou Radovana Přikryla kombinující Mozarta s moderní popmusic. Oproti loni přivezenému Brechtovu Baalovi však tato Čičvákova inscenace trpí nedostatkem sevřenosti, tříštícím ji do pouhého sledu zajímavých obrazů. Jiným pozoruhodným divadelním pokusem je inscenace Moru v Athénách, divadelní koláže napsané v padesátých letech Jiřím Kolářem. Studenti JAMU spolu s režisérkou Nikou Brettschneiderovou zaslouží ocenění za dramaturgickou odvahu, ačkoli se tento komplikovaný text nakonec ukázal přeci jen velkým soustem jak pro ně, tak pro diváky.
Fakt, že většina představení Zlomvazu byla vyprodána, myslím, jasně ukazuje potřebnost tohoto festivalu a dává nadějné vyhlídky do jeho budoucnosti. Nezbývá, než si přát, aby podobný zájem provázel studentské inscenace i mimo festival.
Jakub Škorpil
Host čísla - Petr Nezval: "O zlomkrk - o zlomvaz!" (čtrnáctideník "14")
Ze tří normálních studentů produkce pražské DAMU se již podruhé stávají blázni, štvanci, fanatici, vcelku se svým stavem spokojení. Zatímco studenti ostatních vysokoškolských oborů se začínají zabývat představou zkoušek a možnostmi odkladu, Petr Nezval, Jolana Trešlová a Libor Gross jsou v centru zkoušky, jejímž pořadatelem je již popáté DAMU. Jmenuje se Festival vysokých divadelních škol ZLOMVAZ a uhnout není kam. Termín je daný, jak už to u festivalů, konajících se každoročně, bývá. Z těch tří se nám nachomýtl Petr Nezval, a tak se stal naším hostem…
Produkce je takový zvláštní obor. Existence či dokonce vznik divadla je téměř zázrakem a mozkem tohoto zázraku je právě produkční. Šedá eminence, leštící kliky na úřadech, aby augusti, ale i výtvarníci a režiséři mohli dělat v klidu svoje. A když vás některý produkční hrdě pozve na představení, které vykrmil do dospělého tvaru, řeknete si - no dobrý, ale co ten tam dělá, když není uvedený mezi jmény hvězd ani švadlen a garderobiérů. Je v podstatě anonymní… Musí koukat, aby viděl, ale nikdo nesmí zpozorovat, že slídí, kde by co… vyprosil, získal, odloudil. Musí mít úžasnou vyřídilku, po posezení s několika lidmi, kteří se tímto oborem zabývají, mám za to, že na produkci je hlavním oborem studia ukecávání. Zkuste vymámit ze zcela jalově se tvářící státní, městské či podnikové krávy další, pokud možno okamžitě dojnou, či ještě lépe hned i stelnou krávu, a nedat ani korunu! To je podstata. Taky kde by Damáci vzali statisíce na reklamu! Je to hodně těžké ulovit generálního sponzora? To je, ale s Telecomem se spolupracuje příjemně a ostatní sponzoři - no, vždyť se podívejte na Čtrnáctku! Peníze jasně zajímají všechny až na prvním místě, a co prostory? První ročník v roce 94 byl jen komorním setkáním DAMU a JAMU, hrálo se v Celetné a bylo to opravdu komorní setkání. V roce 95 přibyla slovenská VŠMU a byl to trochu "puťák" - diváci cestovali za divadly po celé Praze. V roce 96 se podařilo zajistit prostory Divadla pod Palmovkou. Od tohoto roku se také festival jmenuje ZLOMVAZ. A loni jsme tedy vazy lámali a letos lámat budeme v Ypsilonce, se kterou ostatně DAMU spolupracuje celoročně, takže to není jen nějaké gesto, ale trvalá spolupráce a pomoc. Co obratel? Časopis bude během festivalu vycházet a pravý lidský obratel, cena pro vítěze? No, uvidíme!… Co to logo? Letos jste se rozhodli dát najevo, že vám narostly zoubky a budete kousat? Víte co, kousli jsme si hned na začátku. ….A už ten fakt, že ZLOMVAZ dělá spolupracující nastupující nová generace, je zárukou neustále nových trendů a nápadů… Zoubky máme od začátku. Ale letos jsme vysunuli drápky až do New Yorku. Měli by přijet studenti ze školy GATE THEATER, kterou vede pan Gregory Abels, a zahrají 36 EXPOSURES od Laurence Carra. A kousat, to my klidně budeme, když bude ve čtvrtek v kavárně Ypsilon co! I fotbálek si v pátek v noci zahrajeme, v sobotu si zase zařádíme na Baráčnické rychtě a v neděli, až už nebudeme moct, rozdají se ceny a hurá na příští ZLOMVAZ 99!
Lea Hniličková
Zlomvaz očima produkčních (Informatorium 6/98)
Rozhovor s vedoucí katedry produkce DAMU MgA. Barbarou Tůmovou a produkční festivalu DAMU Jolanou Trešlovou. Rozhovor vedla Marie Kratochvílová.
M.K.: Letošní ZLOMVAZ, co se týče prostoru, organizace a organizátorů, byl kopií loňského. Zdá se mi, že se tímto směrem vyčerpal.
B.T.: Já nevím jestli vyčerpal, myslím si, že se ustanovil - že jsme si řekli, jak by to mělo fungovat, kolik je na to potřeba peněz. Pro mě jsou teď otazníky v dramaturgii, kterou měla v rukou produkce - tam jsou určitě možnosti k přizvání kolegů dramaturgů z DAMU. Máme skvělou propagaci, výtvarníka Pavla Kocycha a tým, který umí know-how a který bude chtít ty věci předávat dál, případně se na nich podílet.
J.T.: Původně byl festival ohraničen nápadem, který vznikl v Brně: že půjde o setkání škol DAMU, JAMU, VŠMU - a letošní ročník už byl zkouškou toho, jak to je, když se přizve někdo další (letos GATE). Bylo by třeba zajímavé, když už je to studentský festival, aby byly jednotlivé inscenace čistě studentskou prací. Až do letošního roku byl výběr inscenací určený tím, co každá škola sama vybrala. A studenti nejsou vždy přesvědčeni o tom, že zrovna tohle je to, co chtějí ukázat. Pro příští ročníky by bylo dobré, kdyby se mnohem pečlivěji pracovalo na dramaturgii.
M.K.: Přeskočím teď k hodnocení inscenací po shlédnutí festivalovým publikem, o jejich reflexi ve festivalovém časopise Obratel. Za důležité to pokládám proto, že je to tištěné slovo, které zůstává.
J.T.: Na to se dá dívat různě: riziko je v tom, že redakce musí po shlédnutí posledního večerního představení vyprodukovat nějaký kvalitní text. Otázka je v tom, jaký nakonec bude, zda se to podaří, zda článek vůbec obsahuje to, co obsahovat má. Na festivalu byla například dvě představení, z nichž hodně diváků v polovině odešlo, druhá polovina je hodnotila kladně. Když druhý den vyšla jen záporná kritika, myslím, že to nebylo dobré.
M.K.: Nutno podotknout, že redakce časopisu se ujali studenti ne naší, ale filosofické fakulty. A to proto, že z divadelní fakulty se nenašel nikdo, kdo by byl ochoten riziko tohoto podnikání vzít na sebe a festivalový čas trávit střídavě u počítače a na představeních.
B.T.: Co se týče toho, že časopis dělali studenti filosofické fakulty, je pro mne důležité, že o to měli zájem, že tomu ten čas věnují, že noci tráví v Edičním centru a organizátoři mají jistotu, že časopis bude druhý den v poledne graficky upraven, vytištěn a k dispozici v Ypsilonce. Naše škola zůstala v tomto směru lhostejná, což je mi líto. Je to ale na studentech, pokud budou mít zájem, a pak jsem přesvědčená, že pedagogové vezmou Zlomvaz do své výuky. Mluvím tak proto, protože mám zkušenost na naší katedře, kde iniciativa taky vyšla z řad studentů - a pedagogové jim vyšli vstříc.
M.K.: Jaký je vztah mezi studenty jednotlivých kateder? Vzali jste je ke spolupráci?
J.T.: Mluvila jsem o tom s několika studenty katedry dramaturgie na činohře, ale zájem nebyl.
M.K.: Příští rok, dá-li pánbůh budeme mít DISK. To určitě ovlivní i festival Zlomvaz. Máte představu jak?
B.T.: Ano, s novým vlastním prostorem vyvstává spousta otázek. Některé otázky jsme teď položili - například dramaturgii, další otazník je organizace. Ypsilonka jsou dva prostory, kde se soubory krásně vystřídají. Nový DISK bude jedním variabilním, jsem přesvědčená, skvělým prostorem - ale vedle toho nemáme druhý adekvátní. Řetízek nemůže nabídnout normální podmínky pro standardní představení. Myslím si, že z prostoru bude muset vycházet i dramaturgie festivalu - třeba míň představení a víc prostoru na dílny, diskuse, otevřené hodiny, kdy se bude muset víc otevřít prostor školy - sály v Karlově a Řetězové apod. To chce ale velké nasazení pedagogů nejen z naší, ale i z ostatních škol. Organizačně chceme na dalším Zlomvazu začít pracovat při schůzce katedry na začátku příštího semestru v Poněšicích.
J.T.: Já jsem k tomu příštímu ročníku v tuto chvíli dost skeptická - nedovedu si představit, že by se do toho zapojila celá škola tak, aby to bylo zajímavé i pro ostatní školy. Další věc, kterou si jako člověk, který poslední dva festivaly v Ypsilonce řídil nedovedu představit, je festival v jednom, i když určitě krásném hracím prostoru. Například Brno letos vyžadovalo celý den na přípravu představení. A to je věc, se kterou je nutno počítat.
B.T.: To je věc právě té přípravy, kdy naopak můžeme vycházet z podmínek, které jsou dané a podle toho festivalový program stavět.