(KALD DAMU)
Plastelína, Vasilij Sigarev

překlad: Tereza Krčálová
režie: Marián Amsler
dramaturgie: Daniel Přibyl
scéna: Hana Roubíčková
kostýmy: Martyna Dworakowska
hudba: Norbi Kovács
produkce: Klára Doubravová, Zuzana Kulifajová
hrají: Anna Bubníková, Martina Sľúková, Klára Štěpánková, Pavlína Štorková, Richard Fiala, Václav Jiráček, Pavol Smolárik a Josef Wiesner (studenti 4. ročníku)

"Моло∂цu!" (Vasilij Sigarev 19.11.2004 v divadle DISK)
Maxim vbíhá do domu. Rychle běží po schodech nahoru. Míjí svůj byt. Je v posledním patře. Leze na půdu. Po půdě zmateně poletují vyplašení holubi. Vylétávají ven. Krouží na nebi. Maxim leze okénkem na šedou břidlicovou střechu. Postaví se na samý okraj střechy. Dívá se dolů. Tam se, podobni mravencům, hemží lidé. Utíkají za svými starostmi, nestíhají. Zdraví se a hned se zase loučí. Házejí do košů vajgly od cigaret a netrefují se. Vyprávějí si vtipy a sami se jim smějí. Zakopávají o levou nohu a odplivávají si přes levé rameno. Zakopávají o pravou a usmívají se. Smrkají na zem a pak do toho šlapou. Nalézají kopějky a ztrácejí ruble. Dobíhají autobusy a nestíhají je. Scházejí se a rozcházejí. Radují se a pláčou. Milují se a nenávidí. Ale nikdo z nich se nepodívá nahoru. Tam, kde na nebi tancují holubi. Tam, kde se rodí déšť. Tam, kde úplně na OKRAJI stojí Maxim. Maxim (se zavřenýma očima): Jděte se vycpat…

"Jakej kriminálník? Je to hodnej kluk. Pořád si doma něco lepí z plastelíny…"
Ruský dramatik Vasilij Sigarev (*1977) napsal hru o dospívání v nemocném a surovém městě, hru plnou fyzické bolesti a násilí a přitom zasněnou a poetickou. K čemu vlastně může dozrát mladý člověk ve světě, který ho hněte a deformuje jako plastelínu?

www.divadlodisk.cz/plastelina


Inscenace Plastelína může na festivalu Zlomvaz 2005 získat následující ocenění:
- cenu děkanky DAMU
- cenu Reflexu
- cenu diváků - obratel z mamuta
- cenu Obratle a Nakladatelství AMU
- cenu produkce a smART communication