Pochybná hra na lásku
Tvar vecí začíná výstupem znuděného kustoda, který netrpělivě čeká, až mu skončí směna. Vyruší ho návštěva sebejisté mladé dívky, která se za každou cenu snaží získat jeho pozornost. Mladíka uvádí do rozpaků nejen neskrývaným flirtováním ale třeba i tím, že se pokusí přetvořit muzejní exponát. Posprejovanou sochou vše začíná.
Inscenace studentů bratislavské VŠMU podle hry Neila LaButeho se věnuje tématu manipulace a překračování hranic. Ústřední dvojice se sbližuje, ale od první chvíle je zřejmé, kdo bude ve vztahu dominovat. Evelyn (Alexandra Trávniková) s Adamem (Martin Zachar) mluví vypočítavě a z jejích pohledů lze vyčíst, že s ním má konkrétní úmysly. Pár spolu vede dialogy, které pokaždé ústí v Adamovu „nutnost změny k lepšímu“.
Scénografie Miroslavy Brňákové jeviště rozděluje na několik menších stanovišť, jimiž hlavní postavy procházejí. Jedná se tak ovšem o jediný způsob, jak se se scénografií pracuje. Inscenace je totiž založena především na textu a k výraznějším hereckým akcím nedochází. Přestože text představuje dominantní složku, hercům často není rozumět. Tvoří nahodilá gesta a na vážnosti jim ubírá i četné užití sprostých slov. Z nejednoznačnosti sdělení a herectví vyvstává otázka, zda se zaslepenému Adamovi smát nebo nad ním brečet. Například v momentě, kdy si nechává z Evelynina přesvědčení kosmeticky upravit nos, by byl očekávatelný mnohem radikálnější vzdor.
Mezi skečovitými etudami vystupuje do popředí scéna, jež se odehrává na plátně. Díváme se na záznam milenců, kteří v posteli vedou rozhovor na intimní témata. Evelyn natáčí zmateného Adama na kameru. Muž se sice tváří, že se nic moc neděje, ale díky červenému světlu ve videu působí scéna nejnaléhavěji ze všech.
Závěr inscenace jen potvrzuje, co víceméně celou dobu tušíme. Evelyn vztah nemyslí vážně a celou dobu jedná podle svých konkrétních záměrů. Adam na plátně nevěřícně zírá, když zjišťuje, že se stal hlavní postavou dívčina diplomového projektu. Po hádce se svou bývalou přítelkyní zůstává odevzdaně sedět na pohovce – jako by mu snad jen končila další, náročnější směna…
Inscenaci chybí hlubší vykreslení vztahů mezi postavami a zcela postrádá gradaci. Téma, které samo o sobě stojí za ztvárnění, tak zůstává sledem nepříliš zábavných scén.
autorka: Kateřina Stündlová
