DEN PRVNÍ - ČTVRTEKDEN DRUHÝ - PÁTEKDEN TŘETÍ - SOBOTADEN ČTVRTÝ - NEDĚLEREDAKCE
OPTIMISTICKÁ ČAJKA

Hana Hejduková

Recenze - Čajka

Dvakrát během soboty na Zlomvaz ze Slovenska přilétl Čechovův Racek. Fakulta dramatických umení Akadémie umení v Banskej Bystrici ho přivezla ve vlastní, poměrně radikální úpravě.

Třináct postav proškrtala režisérka a dramaturgyně Monika Gerbocová na stěžejní šestici, zbyli Arkadinová, Trigorin, Nina, Treplev, Máša a Medvěděnko. Podobnou segregaci provedla také mezi scénami, zůstaly jen nejdůležitější dialogy, z některých vznikly monology. Řada témat tím pádem vypadla, ale k hrozící banalizaci kupodivu příliš nedošlo, vše podstatné se podařilo zachovat, byť se tvůrci okleštění Čechova nevyhnuli. Vznikl Racek akcentující příběh, herectví a hudební složku.

Kostýmy herců jsou víceméně civilní, připomenou princip černého základu alternativního divadla. Jen Arkadinová oblékla výpravnější plášť a Zarečná mezi ostatními svítí bílými šaty. Stejně tak líčení a účesy nevybočují z civilnosti (Treplev má dread, který sympaticky pomáhá výkladu postavy směřující k obyčejnému hledajícímu se klukovi).

Scéna zaujme již řešením prostoru samého, kdy kukátkovou formu inscenátoři rozšiřují o dvě řady diváků diagonálně z obou stran vstupující do jeviště. Na něm stojí jakási ohrádka ze zábradlí, která v určitých scénách sympaticky mění význam a podprahově dění doplňuje. Stává se tak bez jediné prostorové změny Treplevovým divadlem, altánem, dětskou postýlkou i jeho vězením. Dalším prvkem je houpačka, na chvíli se objeví židle.

Také s rekvizitami se pracuje poměrně spoře. V závěru se z Treplevova polštáře místo peří sypou květy, Nina si přinese podhlavník plný střepů, po nichž potom trpitelsky přejde (bohužel se jí nepodařilo dobře převázat krvavé onuce přes tenisky, divadelní kouzlo bylo prozrazeno a psychologické hraní bolesti Zarečné pak u některých diváků vyvolávalo smích). A racka nosí Treplev v zakrvácené plátěné tašce.

Větší prostor než scénografii režisérka poskytla hudbě, která zní takřka pořád. Nikoliv však z podkresu, ale na klávesy hraje autor hudby Marek Fajnor živě. Škoda, že nebyl blíž dění na jevišti, když už muzika přímo vzniká, ať se to děje před očima diváků. Každopádně živé hraní zde umožnilo nuancovat, protagonisté fungují s hudbou v symbióze, reagují na sebe. Klavírní melodie inklinují k sentimentu, což ladí podobně celou inscenaci.

Ta se evidentně soustředí především na herce, na jejich výkony. Šestice se představí již v jakémsi mlčenlivém prologu, kde naznačí charaktery a vztahy postav. Protagonisté pracují s psychologickým herectvím, jen málokdy se objeví nějaká stylizace (Medvěděnko přichází jako postava z grotesky). Dokonce i Soňa Moumani nepodává svou Arkadinovou jako herečku první třídy, ale spíše manipulátorku, která sice hraje i v soukromém životě, ale přesně ví, kdy, jak a co. Vyniká Silvie Pavlíčková jako Máša (v představení v 15:00), které se daří vyjádřit emoce beze slov, jen pohledem. Medvěděnko Ivana Luptáka připomene svým ťuňťovstvím Amose z muzikálu Chicago. Inscenace však nejvíce akcentuje Trepleva v podání Vladimíra Kivadera, obyčejného dnešního kluka, fixovaného na matku a hledajícího jinou cestu životem.

Jeho zastřelení naznačené pouze rukou v závěru představení po replice: "Jestli ji někdo potká v parku a řekne to matce, bude zle" si může divák místo sebevraždy vysvětit také jakože bude doma zase "čurbes". Nina na houpačce ještě doříkává svůj nadšenecký monolog. A publikum má pak možnost ze sálu odcházet, chce-li, s příjemným pocitem a jakousi nerackovskou nadějí. Banskobystrické AKU se podařilo alespoň závěrem přiblížit Čechovově definici žánru jeho Racka - optimismu komedie. A to může být někdy velmi příjemné. V rámci depresí a těžkých témat současnosti sobotních představení (Terorismus, 4.48 Psychóza, Rodinné príbehy, Utrpení knížete Sternenhocha) každopádně.

vše ze čtvrtého dne

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
> >   menu   < <

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Festival ZLOMVAZ 2006 pořádá Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze. Spolupořadatelem festivalu je Hlavní město Praha.