DEN PRVNÍ - ČTVRTEKDEN DRUHÝ - PÁTEKDEN TŘETÍ - SOBOTADEN ČTVRTÝ - NEDĚLEREDAKCE
JE PRÁVĚ TOLIK, KOLIK JE, ČAS NA VAŠI TERAPII: 04:48

Hana Hejduková, s přispěním Zuzany Malé

Rozhovor terapeuta a pacientky - 4.48 PSYCHÓZA

T: Tak kde jsme to minule skončili?
P: Byla jsem v divadle. Ztratila jsem zájem o ostatní lidi. Nedokážu se rozhodovat. Nedokážu jíst. Nedokážu spát. Nedokážu myslet. Jsem tlustá…
T: Dobře, dobře. Popište mi prosím svůj poslední traumatický zážitek.
P: Byla jsem zase v divadle.
T: Výborně. A jaké to bylo?
P: Víte, no, hrálo se v malé černé třídě, seděli jsme v aréně metr a půl nad jevištěm, lezlo se tam po takových schůdkách, které nedržely… pak jsme byli namačkaní vedle sebe nad jámou, ve které stáli dva strnulí lidé… já mám strach z výšek, zaplněných prostorů, dusím se z horka, trpím klaustrofobií…
T: Za to nemůžete.
P: A potom ty housle…
T: Trpíte také muzikofóbií?
P: Nevím… oni tam všechny zvuky dělali houslemi, žádná jiná hudba tam nebyla… občas zahráli krásnou melodii, ale někdy jen tak skřípali… a také nemám ráda koně.
T: Prosím?
P: Koně. Jak tam trhal ten velký silný herec žíně na smyčci.
T: Aha.
P: No, a potom to téma. Dívka, která se rozhodne za hodinu a dvanáct minut zabít. V programu psali, že se ta autorka sama pověsila na tkaničkách od bot a tahle hra měla premiéru až jako pohrobek.
T: Něco jsem o tom slyšel…
P: Vážně?
T: Probírali jsme to v předmětu Šílení dramatici.
P: A proč se taková pěkná holčina jako ta Marta Zaoralová se zářícíma očima a úžasným hlasem chce zabít?
T: Kdo? Aha. Vy myslíte asi představitelku Sarah Kane.
P: A to taky není jistý, jestli -telku, nebo -tele! Psali v programu, že v té hře vůbec to tele Kaneová neurčila pohlaví.
T: Ale režisérka to musela vyřešit…
P: Hrála tam dívka a muž. Celou dobu byli v té černé jámě pod diváky. Ona to všechno prožívala, ale ne nějak hystericky, na to jsem v divadle zvyklá, to se mnou nic nedělá. Jenže ona dokonce ani nebrečela a přitom to bylo takové dráma. Měla v sobě nějak jinak velkou sílu, naléhavost… asi jí narežírovali každý pohyb, tak tam sebou expresivně házela, měnila pozice, chodila, hrála na ty pitomé housle, to byl tedy bezva nápad, že pak to celé představení bylo takové čisté, ale ta moje… jak jste to říkal?
T: Houskofobie, tedy houslofobie, pardon.
P: Prostě mi bylo blběji a blběji…
T: Vciťovala jste se do té postavy?
P: Nevím. Ani ne, jak jsme se dívali shora, z nadhledu, bylo to jak koukat do laboratoře na pokusný zvířátko… ale všechno se ve mně svíralo… ještě tam ten herec bouchal nohou od židle, to byl jediný další zvuk… a trhali tam čísla z kalendáře, jakože hodiny, a taky stav zápasu, ne v hokeji, i když ten se tak nějak hrál zrovna taky, ale zápasu mezi ní a depresí… no, nic jiného už tam fakt neměli, jen housle, desky s těmi čísly a takovou žíněnku… vidíte, zase kůň, fuj…
T: Za to nemůžete.
P: Ulehni se psem a vstaneš samá blecha.
T: To je nemoc. Asi trpíte teatrofóbií. Ááá, 06.00, náš čas vypršel, sestři, rozhrňte závěs, ať může slečna projít. Přijďte zas.
P: Nevím… prosím, rozhrňte oponu.
vše ze čtvrtého dne

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
> >   menu   < <

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------

>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>
Festival ZLOMVAZ 2006 pořádá Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze. Spolupořadatelem festivalu je Hlavní město Praha.