Boží hra na loutky
Pamatujete ještě na Boha, Adama a Evu? Po zhlédnutí představení Argue with me! si je ihned vybavíte. Studenti polské Akademie divadelních umění přenáší diváky do bezstarostných časů, kdy den začínal vřelým chichotem a veškerou činnost představovalo pohupování na houpačce a následování jednoduchých pravidel… Nebo snad ne? Co se skrývá za zákony, které mají zajistit rajský život? A jsou ti, kteří je poslouchají, opravdu šťastní? Takové otázky kladou divákům herci Julia Bochenek (Žena) a Miłosz Broniszewski (Muž).
Celý koncept je mile jednoduchý a perfektně srozumitelný i pro diváka-cizince, jelikož zpracovává známý biblický příběh. Snadnou srozumitelnost podporuje i minimalisticky stylizovaná herecká práce prostá složitých psychologizujících gest. Našinci pomáhá i jazyková příbuznost, která usnadňuje pochopení obsáhlého textu. Představení navíc doplňují anglické titulky.
Ze začátku na sobě mají oba herci navlečenou molitanovou loutku. Juliina symbolizuje ženu a Miłoszova muže. Herce samotné není vidět, všechny pohyby jsou řešené tak, aby se nemuseli otáčet. Jejich postavy vedou spokojený život. Žena se ale postupem času začíná ve stále stejném prostředí nudit, přestává jí stačit život omezený zdánlivě jednoduchými a nevinnými pravidly. Oba herci se již k publiku otáčejí bokem a následně i zády. Postupně se tak odhalují, aby nejprve Žena a následně i Muž odhodili masky (potažmo loutky) bezstarostného života. Výměnou se jim dostane zjištění, že procitnutí a vymanění se ze slepého fanatického následování pravidel nebolí.
Jestli lze inscenaci něco vytknout, je to technická propracovanost loutek. Již od začátku představení jsou občas nezáměrně k zahlédnutí i obličeje herců, což kazí zamýšlenou metaforu. Lépe dotažené by mohlo být i použití rukou jako hodinových ručiček nebo úst jako zvuku ubíhajícího času – například rozfázováním, kdy by každý jeden pohyb odpovídal jednomu zvuku.
Ambivalentní proměnu však inscenace představuje dobře. Repliky herců a jejich pojetí rolí vytváří příjemnou atmosféru, která dokáže po celou dobu udržet divákovu pozornost. Skvělou pointu přináší závěrečné využití jablek, jež celou dobu představovala boží pravidla. Soubor v tu chvíli obrací vyhnání z ráje naruby. První kouše Adam a on i Eva překvapeně zjišťují, že se vlastně nic neděje.
autor: Jakub Liška