Ryba odlétá do teplých krajin
Tohle pohádkové pohlazení přišlo po probdělé noci velmi vhod. Atmosféra útulné a zatemněné učebny totiž promeškané snění prodloužila o dobrých třicet minut. Divák nevstupuje klasicky do hlediště, nevybírá si strategické místo a nemá šanci získat první dojem z připravené inscenace. Zkrátka a dobře – nevidí. Poslepu nachází židli, usedá a těší se z nejistoty.
Harmonika. Kapitola první. Rozednívá se a světlo dopadá na zamrzlé jezero. Před námi se odehrává němá severská loutkohra o neznámém rybáři, jenž chytá i tu naši rybu. Pomyslný horizont tvoří dvě protagonistky z katedry alternativního a loutkového divadla, které po celé trvání inscenace propůjčují hlas jak loutkám a šumům kolem nich, tak hraným postavám, k nimž se střídavě navrací. Tento fakt je pro diváka zážitkem, který mu činoherní divadlo nenabízí. Neustále svým soustředěním balancuje mezi technickým umem hereček a vytvářeným příběhem.
Harmonika zazní ještě třikrát a ryba se postupně přesouvá dále na jih. Necháváme se provázet a přihlížíme její cestě plné kulturních zvratů. Příští zastávka Afrika. Přestupová stanice Měsíc. Jezero plné vody střídá „naflusaná“ louže.
Ačkoliv se v průběhu inscenace setkáváme s čím dál absurdnějšími situacemi, neztrácíme dojem příjemné a humorné historky. Nastíněné globální problémy můžou a nemusí zůstat skryty. Já sama se o jejich luštění nepokoušela a nemohu tvrdit, že by tím byla inscenace o něco ochuzena. Naopak. Stojí na hravosti a rafinovaném zacházení s rekvizitami. S klidným svědomím bych ji doporučila i dětskému divákovi.
autorka: Majda Jirků
