Festivaly divadelních škol tradičně poskytují prostor pro předvedení více či méně vyspělých školních prací .

K umělecké tvorbě patří i experiment a jeho nezdar je jeho nezadatelným právem. U školní práce je již předem obhájen, není-li vykupován lajdáctvím.

Festivaly divadelních škol tradičně poskytují prostor pro setkání více či méně zaujatých školních frekventantu .

K festivalovému publiku patří i (ne vždy) omylný či neohrabaný divadelní vědec a vynášení soudů (stejně jako jakéhokoli diváka) je jeho nezadatelným právem.
U školních soudů jsou omylnost či neohrabanost již předem obhájeny, nejsou-li vykupovány hulvátstvím.

Ačkoli jsme všichni jak se říká na cvicišti, jedno snad víme v obou táborech. Divadlo není boxerský ring a divadelní kritika nejsou jatka. Svět není černobílý. Ovšem zachází-li se s černou a bílou barvou šikovně a opatrně, vzniknou z jejich symbiózy nádherné kresby,
v nichž svet názorně vynikne. Když se surově pomíchají, je z toho nudná šed.

Kdosi nám všem kdysi poradil: "Co autor zamýšlel, je jeho věcí, co znázornil, je objektivní výsledek jeho snahy. Kritika se má zabývat predevším tímto výsledkem." (1) Vy nám nemůžete jen tak číci, co vám číkají ve škole; chrlíte to na nás v znásobených dávkách informací přímo z jeviště, mámíte naše smysly a zahlcujete mozek
a my si to dobrovolně s potěšením či nevolí můžeme nechat líbit
a dohadovat se. My vám naopak můžeme říci, co nám ve škole neříkají; máme k tomu jen a jedině slovo a vy si ho dobrovolně
s potěšením či nevolí můžete vyslechnout, takže ...

Neřekli nám, co je to kritika, ač zde v roli kritiků vystupujeme. Snad jen, že nějak etymologicky souvisí s kritérii neboli měřítky a krizí neboli nerovnovážným stavem, kdy se něco rozhoduje. A to je prý pravda.

Neřekli nám, co je to filosofie, ač zde v roli studentů filosofie vystupujeme. Snad jen, že nějak souvisí s kritickým uvažováním
a poznáním. A to je prý pravda.

Neřekli nám, co je to věda, ač zde v roli divadelních vědců vystupujeme. Snad jen, že nějak souvisí s metodickým ověřováním hypotéz a poznáním. A to je prý pravda

Neřekli nám, co je to metoda, ač zde v roli autorů festivalové kritiky vystupujeme. Snad jen, že nějak souvisí s nástroji a pravidly, jimiž se spěje k ne vždy předvídatelným výsledkům. A to je prý pravda.

A už vůbec nám neřekli, co je pravda. Opak omylu? Opak lži? A kdo by měl mít vlastně právo a důvod nám to říkat?!

„...divadlo často ví to, co někdy nevědí ani sami umělci. Režisér se setkává se souborem na obávané první zkoušce. Nemá ani potuchy, co bude. Prázdnota. Herec zatím čeká na něco, co nepřichází. Někde se objeví skvrnka. Přítomnost ostatních se zdá být nápovědí jeho místa v prázdnotě. Něčí slovo odpálí nálož jeho slov. Ovládne fyzický prostor, kreslí svým tělem imaginární prostor. Všichni se v něm začnou pohybovat, jako by nikdy nedělali nic jiného. Rodí se svět...“ (2)

Takhle to funguje na všech kontinentech, kde se dělá divadlo. Takhle to funguje ve všech táborech, kde se miluje divadlo.

Za redakci festivalového zpravodaje OBRATEL
šéfredaktor Martin Schwarzauge

1) Friedrich Dürrenmatt: 20 bodů ke hře Meteor.