Zpěvavý kar byl slabý čaj
Původní muzikál z hudebně-dramatické laboratoře JAMU (režie Michal Zetel, hudba Vojtěch Dlask, choreografie David Strnad) s názvem Čajová rapsodie zobrazuje příběh, který by mohl být blízký nám všem. Pojednává o babiččině přání, aby se vnoučata a blízcí po jejím pohřbu sešli u čaje a popovídali si nad dopisy, které každému z nich zanechala. Nápad obsadit do inscenace babičku (Zoja Mikotová) a otce (David Strnad), kteří věkově odpovídají svým postavám, výrazně vylepšuje celkový dojem. Vystavět děj na schématu pravidelně se opakujících hudebně-tanečních čísel, během kterých se všichni mladí jednotlivě loučí s babičkou, se však rychle vyčerpá a začne nudit.
Problematický je i samotný scénický tvar – nejprve revue, kterou uvádí konferenciér, pak delší činoherní pasáž a jen někdy muzikál. Libreto nadměrně dadaisticky kombinuje v jedné větě spojení jako arktická liška, napadané jehličí a sezení u čaje. Pravidelné a četné návraty k těmto zvláštním větným konstrukcím mohou v divákovi vyvolávat nepatřičný zmatek vzhledem k tomu, že samotná forma je založená na kombinování několika ne úplně kompatibilních tvarů.
Mladé herce (Michaela Krajčová, Petra Benediktyová, Eliška Horňáková, Alexandra Vostrejžová, Ondřej Komínek, Lucia Márie Lukačková, Marek Viteker) střídání divadelních žánrů se smontovaným textem nutí k mrtvolné deklamaci. Předvádí vyumělkovaná gesta, která jsou někdy příliš malá, někdy příliš přeexponovaná nebo přehnaně hysterická. Herci často působí až trapně, i když se dobře hýbou a zpívají.
Tradice původních „jamáckých“ muzikálů je obdivuhodná, ale občas se výsledek nepovede. A to byl bohužel případ Čajové rapsodie.
autorka: Veronika Vendy Drábková
